Maxíček – v srpnu 2016 jsme přijali maličkého 4,60kg vážícího Maxíčka, o kterého se jeho panička už nemohla postarat. V době přijetí mu bylo téměř 16,5 roku…byl téměř hluchý a slepý a měl velmi velké pohybové problémy – téměř nechodil. Díky dornově metodě a uvolnění fascií se však jeho stav tak zlepšil, že se z něj stal velice čiperný a rychle běhající dědoušek, který si dovedl užívat výběhu na zahradě, válení se v trávě na sluníčku a čtení psích psaníček. Dokázal si sám vyběhnout ven na zahradu, našel si místečko vedle mě v posteli – byl to takový malý veselý trpaslíček, pořád v dobré náladě . Užil si s ostatními pejsky zimy, i když občas jsme ho museli vytahovat ze závěje, kam zapadl kvůli svým téměř slepým očíčkům. Ještě v dubnu 2017 si užíval běhání na zahradě, pak se najednou jeho stav zhoršil – přestaly sloužit nožičky, začal padat, přestal papat a špatně dýchal – nakonec jsem musela 26.dubna 2017 udělat těžké rozhodnutí a vyprovodit ho za duhu. Droboučký Maxíček odešel v tichosti v mé náručí, s tlapičkou v mé ruce – s láskou, tak jako ostatní pejsci…
